wz



 


Komíny lokomotiv

Úvod

    Pro výkon lokomotivního kotle je důležité udržovat oheň a urychlovat spalování paliva na roštu topeniště. Od počátku provozu parních lokomotiv se k tomu využívala výfuková pára. Pára proudí od parního stroje do dyšny v dýmnici, ze které vystupuje kuželovitý paprsek páry do komína, čímž v dýmnici vzniká podtlak, který zvyšuje proudění vzduchu z popelníku přes rošt. žárnice až do dýmnice. Toto proudění zvyšuje výkon kotle, ale podporuje i značný úlet jisker, čímž vznikají ztráty na palivu a také nebezpečí požáru okolo tratí.
    Konstruktéři ve snaze zamezit úletu jisker vyvinuli různá zařízení, která se umísťovala do dýmnice nebo komínu lokomotivy.
    V historických lokomotivách se původně topilo dřevem a tak se na nich jako i jinde používaly kuželové komíny, u kterých se v horní části zachycovaly jiskry, které padaly do spodní části z nichž se pak vybíraly vybíracími dvířky. Na horní části kuželu komínu byly dutiny nichž se zachycovala za dešťů voda, která stékala do spodní části na zachycené jiskry.
    V osmdesátých létech devatenáctého století se obvykle do dýmnice všech lokomotiv vkládala vodorovná síta v úrovni nad horní řadou žárnic. Dyšna byla v dýmnici dost vysoko, až v dolní části komína. V sítu se pro zachování snadnějšího tahu ponechával otvor o průměru 120 mm, kterým mohlo unikat jen minimální množství jisker.


 Válcový komín  Komín Prüsmann  Komín Klein 
 Komín Ressig  Baňatý komín  Komín Rihosek 


Závěr

    Baňaté komíny a komíny Rihosek se u našich lokomotiv udržely velmi dlouho, u lokomotiv řady 534.0 byly využívány až do šedesátých let dvacátého století. Velkou nevýhodou baňatých komínů bylo, že pára měla s výfukovými plyny v cestě přepážku a tím se snižovala účinnost umělého tahu a tím se snižoval i výkon parního kotle v průměru o 5 %.



Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, Nadas Praha 1982
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001

zpět

9. 1. 2010