wz



 



Lokomotivní rozvody

    Pístový parní stroj musí mít svůj rozvod. U historických lokomotiv to bylo vždy ploché šoupátko, které při každém posuvném pohybuod úvrati k úvrati otevíralo vstupní kanál do válce a současně otevíral druhý kanál, kterým vyfukovala pára z válce. Šoupátka obstarávala tzv. vniřní rozvod páry.

    Aby mohl být parní stroj reverzní a aby se šoupátko posouvalo předem určeného programu v závislosti na pohybu pístu ve válci, má každé šoupátko, tj. každý válec, svůj samostatný vnější rozvod.

    Původní vnější rozvody u nejstarších lokomotiv byly velice nedokonalé a sploňovaly jenom základní požadavky na reverzace. Neumožňovaly využití expanze páry ve válci. Podle pákového pohonu šoupátek vzniklo několik druhů vnějších rozvodů.

Původní anglické rozvody

Vidlicový rozvod Sharp

Vidlicový rozvod Stephenson

Vidlicový rozvod Carby

Kulisový rozvod Stephenson

Kulisový rozvod Gooch

Vidlicový rozvod Meyer

Kulisový rozvod Allan-Trick

Heusingerův kulisový rozvod



Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005



zpět