Lokomotivní rozvody
Pístový parní stroj musí mít svůj rozvod. U historických lokomotiv to bylo vždy ploché šoupátko, které při každém posuvném
pohybuod úvrati k úvrati otevíralo vstupní kanál do válce a současně otevíral druhý kanál, kterým vyfukovala pára z válce. Šoupátka obstarávala
tzv. vniřní rozvod páry.
Aby mohl být parní stroj reverzní a aby se šoupátko posouvalo předem určeného programu v závislosti na pohybu pístu ve
válci, má každé šoupátko, tj. každý válec, svůj samostatný vnější rozvod.
Původní vnější rozvody u nejstarších lokomotiv byly velice nedokonalé a sploňovaly jenom základní požadavky na reverzace.
Neumožňovaly využití expanze páry ve válci. Podle pákového pohonu šoupátek vzniklo několik druhů vnějších rozvodů.
Použitá literatura:
Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005
zpět
|
