Lokomotivní rozvody     Pístový parní stroj musí mít svůj rozvod. U historických lokomotiv to bylo vždy ploché šoupátko, které při každém posuvném pohybuod úvrati k úvrati otevíralo vstupní kanál do válce a současně otevíral druhý kanál, kterým vyfukovala pára z válce. Šoupátka obstarávala tzv. vniřní rozvod páry.     Aby mohl být parní stroj reverzní a aby se šoupátko posouvalo předem určeného programu v závislosti na pohybu pístu ve válci, má každé šoupátko, tj. každý válec, svůj samostatný vnější rozvod.     Původní vnější rozvody u nejstarších lokomotiv byly velice nedokonalé a sploňovaly jenom základní požadavky na reverzace. Neumožňovaly využití expanze páry ve válci. Podle pákového pohonu šoupátek vzniklo několik druhů vnějších rozvodů. Původní anglické rozvody Vidlicový rozvod Sharp Vidlicový rozvod Stephenson Vidlicový rozvod Carby Kulisový rozvod Stephenson Kulisový rozvod Gooch Vidlicový rozvod Meyer Kulisový rozvod Allan-Trick Heusingerův kulisový rozvod Použitá literatura: Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991 Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984 Časopis Železnice Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005 zpět