wz



 



Lokomotivní řada
232.0

Úvod

    V letech 1870 a 1871 si Rakouská severozápadní dráha (Ö.N.W.B.) spolu s Pardubicko - libereckou dráhou (S.N.D.V.B.). v lokomotivce ve Vídeňském Novém Městě (VNM) zakoupily třicet lokomotiv s tendrem řady IIIa výrobních čísel 1178 až 1195 a 1226 až 1237.
    V roce 1873 si stejné železniční společnosti O.N.W.B. spolu s S.N.D.V.B. v lokomotivce ve Floridsdorfu (FL) zakoupily dalších 16 podobných lokomotiv řady IIIb výrobních čísel 98 až 113.
    V roce 1873 si Moravskoslezská ústřední dráha (M.S.C.B.) zakoupila v lokomotivce ve Floridsdorfu dvě stejné lokomotivy výrobních čísel 114 a 115.
    Železniční společnosti lokomotivy po dodání nasadily na dopravu osobních vlaků.

Kotel

    Ležaté kotle lokomotiv měly svůj střed 1740 mm nad temenem kolejnice, technické parametry původních kotlů nejsou známé. Od roku 1893 byly některým lokomotivám při dílenských opravách dávány nové kotle, které měly rozdílné technické parametry.
    Původně byly všechny lokomotivy vybaveny válcovým komínem s korunkou, který se postupně nahrazoval baňatým komínem.
    Kotle lokomotiv z VNM měly za dýmnicí parní dóm s regulátorem, který se ovládal vřetenem z budky strojvedoucího vnitřkem kotle. Dýmniční trubkovnice a přítokové trubky vedly vnitřkem kotle.
    Kotle lokomotiv z FL měly za dýmnicí před parním dómem regulátor, který se ovládal táhlem po vnější straně kotle z budky strojvedoucího. Přítokové trubky vedly po vnější stranách kotle a měly šikmou dýmniční trubkovnici.
    Tlak páry v kotli byl 8,5 barů.
    Nové kotle lokomotiv IIIa měly 174 žárnic s nepřímou výhřevnou plochou 122,2 m2. Ve skříňovém kotli bylo topeniště s přímou výhřevnou plochou 7,2 m2 a roštem o ploše 1,69 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 129,4 m2.
    Nové kotle lokomotiv řady IIIb měly 172 žárnic o nepřímé výhřevné ploše 120,3 m2. Ve skříňovém kotli bylo topeniště s přímou výhřevnou plochou 7,3 m2 a roštem o ploše 1,7 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 127,0 m2.
    Tlak páry v kotli byl 10 barů, který byl po zestátnění u K.k.St.B. snížen na 9 barů a u ČSD byl opět zvýšen na 10 barů.

Parní stroj

    Všechny lokomotivy byly vybaveny dvojčitým parním strojem, který měl vnější válce o průměru 410 mm, zdvih pístů ve válcích byl 632 mm. Pohon od parního stroje byl přenášen pomocí ojnic a spojnic na hallské kliky, které byly na osách hnacího a zpraženého dvojkolí.
    Plochá šoupátka byla umístěna na válcích parního stroje. Stephensonův rozvod byl vně rámu a pohon byl proveden pomocí výstředníků na ose hnacího dvojkolí.

Pojezd

    Rám a pojezd lokomotiv byl u obou lokomotivek shodný. Rám lokomotiv byl vnější, v přední části rámu byl Kamperův podvozek s běhouny o průměru 930 mm a rozvorem 1030 mm. Hnací a spřažené dvojkolí o průměru 1560 mm bylo v rámu pevné a na osách měly hallské kliky. Celkový rozvor lokomotiv byl 4175 mm z čehož 1660 mm připadlo na pevný rozvor a tak mohli lokomotivy bez problémů projíždět oblouk o poloměru 100 m.

Výbava

    Lokomotivy řady IIIa neměly na budce strojvedoucího postranní okna, byly vybaveny jednoduchou sací brzdou pro lokomotivu. Lokomotivy řady IIIb již měly boční okna v budce strojvedoucího, byly vybaveny jednoduchou sací brzdou pro lokomotivu a vlak a tlumič vysavače vzduchu byl umístěn na střeše budky strojvedoucího.
    Písečníky byly původně umístěny na rámu za parním strojem na každé straně kotle nad zadním dvojkolím Kamperova podvozku a písečníkové trubky vedly před hnací dvojkolí. Při dílenských opravách byly písečníky nahrazeny jediným písečníkem umístěným na kotli od kterého vedly písečníkové trubky před a za hnací dvojkolí.

Tendry

    Lokomotivy řady IIIa, b se spojovaly s tříosými tendry, které byly u K.k.St.B. označeny řadou 23 a u ČSD řadou 410.0.

Označení, provoz a zrušení

    Všechny lokomotivy řady IIIa i IIIb byly při dodání označeny jmény významných osobností z vědních a průmyslových oborů.
    Lokomotivy jezdily s osobními vlaky na tratích Ö.N.W.B., S.N.D.V.B a M.S.C.B. až do zestátnění Rakouskými státními drahami (K.k.St.B.). Lokomotiva IIIa Ghega (u ČSD 232.004) byla v roce 1873 vystavována na vídeňské světové výstavě. M.S.C.B. byly zestátněny v roce 1895, Ö.N.W.B. a S.N.D.V.B byly zestátněny v roce 1908. K.k.St.B. všechny lokomotivy přeznačily na řadu 16 s inventárními čísly 01 až 48. K.k.St.B. nadále používaly při dopravě osobních vlaků a postupně je přesunovaly do jiných výtopen a patnáct lokomotiv bylo zrušeno.
    Po skončení první světové války byly lokomotivy rozděleny mezi Polské státní dráhy (PKP), které obdržely čtrnáct lokomotiv a ČSD, které obdržely zbylých devatenáct lokomotiv.
    Při převzetí lokomotiv ČSD byly lokomotivy ve výtopnách v Hradci Králové, Josefov - Jaroměř, Německý Brod (Havlíčkův Brod), Děčín - severozápadní, Střekov, Znojmo, Velký Osek, Liberec, Trutnov, Kyšperk (Letohrad) a Nymburk.
    Lokomotivy měly příhodnou hmotnost na nápravu a tak je ČSD přesunuly výtopen na Slovensku pro provoz na tamních tratích, kde vozily zpočátku osobní vlaky a postupně byly přesunovány na podřadnější výkony.
    ČSD v letech 1919 a 1920 zrušily dvě lokomotivy a zbývající lokomotivy v roce 1921 přeznačily na řadu 232.0 s inventárními čísly 01 až 18, přičemž inventární číslo 01 měla původně lokomotiva z M.S.C.B. č. 26, inventární čísla 02 až 13 měly původní lokomotivy řady IIIa a inventární čísla 14 až 18 měly původní lokomotivy řady IIIb.
    V roce 1925 začaly ČSD s rušením lokomotiv, kdy byla zrušena lokomotiva 232.003, protože lokomotivy byly již konstrukčně zastaralé, nehospodárné a tak nevyhovovaly požadavkům té doby. Poslední lokomotiva této řady 232.014 byla zrušena v roce 1938.

Závěr

    Jednalo se o lokomotivy nenáročné i když měly z důvodu použití Stephensonových rozvodů nižší tepelnou účinnost při rychlostech nad 50 km/h. Jejich jízdní vlastnosti nebyly z důvodu krátkých rozvorů a velký převislých hmot příliš dobré a při rychlostech 50 km/h se kolébaly. Lokomotivy se i přes své nedostatky v provozu osvědčily a většina z nich vydržela v provozu přes padesát let.


Technické údaje :

Lokomotivy ev. č.

1, 14 - 16 a 18

2 - 13

17

Charakteristika lokomotivy :

2` B m2

2` B m2

2` B m2

Průměr hnacích dvojkolí :

1560 mm

1560 mm

1560 mm

Průměr běžných dvojkolí :

632 mm

632 mm

632 mm

Rozchod :

1435 mm

1435 mm

1435 mm

Indikovaný výkon :

300 kW

300 kW

300 kW

Maximální rychlost :

60 km/h

60 km/h

60 km/h

Služební hmotnost :

37,0 t

36,9 t

37,0 t

Adhézní hmotnost :

24,6 t

24,5 t

24,6 t

Počet parních válců :

2

2

2

Výhřevná plocha :

127,6 m2

129,4 m2

127,6 m2

Roštová plocha :

1,7 m2

1,7 m2

1,7 m2

Tendr :

410.0

410.0

410.0





Náčrt řady 232.0

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

2. 1. 2010