wz



 



Lokomotivní řada
232.1

Úvod

    Košicko - bohumínská dráha (K.O.B.) si v roce 1873 zakoupila v lokomotivce Sigl ve Vídeňském Novém Městě šest nových lokomotiv s tendrem označených řadou IIb, které měly výrobní čísla 1698 až 1700 a 1754 až 1766.

Kotel

    Ležatý kotel lokomotiv měl svůj střed 1865 mm nad temenem kolejnice. Ve skříňovém kotli bylo topeniště s roštem o ploše jen 1,33 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 113,2 m2. Tlak páry v kotli byl 8,5 barů, který byl později zvýšen na 9 barů,
    Na dýmnici kotle byl válcový komín, za kterým byl na prvním kotlovém prstenci parní dóm se šoupátkovým regulátorem, který se ovládal táhlem z budky strojvedoucího vedeném na vnější straně kotle. Plnicí hrdlo bylo na druhém kotlovém prstenci před písečníkem, od kterého vedly písečníkové trubky před hnací dvojkolí. Kotel měl dvě pérové pojišťovací záklopky, jedna se nacházela na parním dómu a druhá před skříňovým kotlem ukrytá v chrániči.

Parní stroj

    Dvojčitý parní stroj měl vnější válce o průměru 406 mm se zdvihem pístů 632 mm. Pohon od parního stroje byl vnější a ojnice a spojnice byly připevněny na hallských klikách.
    Šoupátkové komory byly umístěny pod dýmnicí uvnitř rámu, stejně jako Setphensonovy rozvody.
    Strojvedoucí lokomotivy mohl pomocí parního stroje brzdit při využití principu Le Chatelierovy brzdy. Strojvedoucí uzavřel regulátor, šoupátka nastavil do opačného směru jízdy a pomocí zvláštního ventilu vpouštěl páru z parního dómu do válců parního stroje odkud byla odváděna zvláštním porubím končícím před komínem přímo do ovzduší.

Pojezd

    Rám lokomotiv byl vnější a všechna dvojkolí pojezdu byla v rámu pevná.
    Hnací a spřažené dvojkolí mělo průměr 1522 m a běhoun 1205 mm. Hnací a spřažené dvojkolí mělo na osách na vnější straně rámu hallské kliky pohonu. Odpružení všech dvojkolí bylo provedeno listovými pružnicemi nad ložiskovými skříněmi a mezi pružnicemi hnacího a spřaženého dvojkolí byly vahadla.

Výbava

    Lokomotivy měly velkou a prostornou budku strojvedoucího, ze které byl dokonalý rozhled. Lokomotivy byly vybaveny jednostupňovým kompresorem, který dodával vzduch pro Westinghousovu nesamočinnou tlakovou brzdu.

Tendry

    Všechny lokomotivy byly spojeny s tendry řady IIIb1 až IIIb4, které pro K.O.B. vyráběla v letech 1870 až 1892 lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě, u ČSD byly tendry označeny řadou 512.1.

Označení, provoz a zrušení

    Lokomotivy byly po dodání označeny řadou IIb a inventárními čísly 3 až 8.
    Nové lokomotivy byly výkonnější a vhodnější pro dopravu rychlíků na delších vozebních ramenech než lokomotivy řady IIa, (u ČSD 221.0.). K.O.B. lokomotivy nasadily na trať ze Špiské Nové Vsi do Košic, kde vozily rychlíky složených v průměru se šesti vozů. celkové hmotnosti 70 až 80 tun a dosahovaly cestovní rychlosti 45 km/h.
    V průběhu první světové války musely K.O.B. předat tři lokomotivy řady IIb inv. č. 3, 6, 7 pro účely vojenské dopravy. Tyto tři lokomotivy se již zpět nevrátily a údajně měly zůstat někde území bývalé Jugoslávie, ale tam je nikdy neevidovaly v lokomotivním parku.
    Po zestátnění K.O.B. v roce 1921 převzaly ČSD tři zbylé lokomotivy řady IIb, které přeznačily na řadu 232.1 inventárních čísel 01 až 03, ale z důvodu špatného technického stavu je již v roce 1924 zrušily.

Závěr

    Lokomotivy řady 232.1 nelze porovnávat s jinými lokomotivními řadami, přestože měly obvyklá konstrukční řešení, ale jejich rozměry byly stanoveny K.O.B.



Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

1 B m2

Průměr hnacích dvojkolí :

1522 mm

Průměr běžných dvojkolí :

1025 mm

Rozchod :

1435 mm

Indikovaný výkon :

300 kW

Maximální rychlost :

km/h

Služební hmotnost :

33,3 t

Adhézní hmotnost :

23,3 t

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

113,2 m2

Roštová plocha :

1,33 m2

Tendr řady :

512.1





Náčrt loko řady 232.1

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

5. 1. 2010