|
Lokomotivní řada 233.1
Úvod
Společnost Dráha císaře Františka Josefa (K.F.J.B.) zahájila dne 8. 6. 1874 pravidelný provoz na traťovém úseku České Budějovice - Veselí nad Lužnicí, tak
vzniklo nové přímé spojení mezi Prahou a Českými Budějovicemi, pro které bylo nutné zajistit dostatečný počet lokomotiv, Protože společnost K.F.J.B. měla dobré zkušenosti s
lokomotivami 1 B řady AF I (u ČSD 233.0), rozhodla se pro koupi lokomotiv obdobné konstrukce. Lokomotivy s pojezdem 1 B a označením řadou AF II dodaly v roce 1873 lokomotivky
ve Vídeňském Novém Městě (10 lokomotiv) a ve Floridsdorfu (12 lokomotiv), některé zdroje uvádí dodání lokomotiv z lokomotivky ve Floridsdorfu až v roce 1874 a celkový počet
lokomotiv 54, lokomotivka VNM dodala 42 a lokomotivka Flor. dodala 12.
Rám, pojezd a parní stroj
Rám, pojezd a parní stroj byl shodný s lokomotivami řady AF I (233.0), proto bylo možné tyto díly vzájemně mezi lokomotiovami vyměňovat.
Kotel
Lokomotivy měly větší a výkonnější kotel než lokomotivy AF I (233.0), bylo v něm 156 žárnic s nepřímou výhřevnou plochou 103,0 m2, topeniště mělo rošt
o ploše 1,63 až 1,78 m2 a přímou výhřevnou plochu 8,0 - 15,4 m2. Zdroje uvádějí že tyto lokomotivy měly větší plochu roštu než lokomotivy AF I, ale z technických údajů je patrné že
měly roštovou plochu menší a nebo stejnou.
Lokomotivy měly na dýmnici válcové komíny, které se později nahrazovaly komíny baňatými. Na prvním kotlovém prstenci byl parní dóm a před budkou byl
plnicí otvor.
Tendr
Lokomotivy byly spřaženy s se stejnými tendry jako lokomotivy řady AF I (233.0) (ČSD byly označeny řadou 309.1), které vyráběly závody Ringhofer na
Smíchově a lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě, které se vyráběly v letech 1868 až 1880.
Tendr
Lokomotivy byly vybaveny jednoduchou sací brzdou pro lokomotivu a měly registrační rychloměr Haushälter. Na obou stranách kotle byly písečníky, od kterých vedly
písečníkové trubky před hnací dvojkolí.
Provoz a zrušení
Lokomotivy jezdily na tratích K.F.J.B. až do zestátnění v roce 1884, kdy K.k.St.B. lokomotivy přeznačily na řadu 26 a od devadesátých let devatenáctého
století se přestávaly uplatňovat v běžném provozu a byly přesunovány na vedlejší výkony a postupně rušeny.
V roce 1918 převzalo ČSD deset lokomotiv a protože již svými výkony nevyhovovaly používaly je na posunu, vytápění lokomotivních dep a ohřívání vody při
vymývání kotlů. Lokomotivy byly umístěné ve výtopnách Jihlava, Klatovy, Plzeň a Znojmo. Do roku 1925 ČSD tři lokomotivy zrušily a ze dvou udělaly vytápěcí kotle K 8 a K 18.
Zbývajících pět lokomotiv bylo v roce 1925 označeno řadou 233.1 a inventárními čísly 01 až 05. Lokomotivy se používaly na podřadných výkonech a již se
neopravovaly. V roce 1926 byla vyřazena 233.103 v následujícím roce 233.101, 04 a 05 a v roce 1928 byla poslední 233.102 změněna na vytápěcí kotel K 11 II a tak byla používána až
do roku 1937, kdy byla jako vytápěcí kotel zrušena.
Technické údaje :
| Charakteristika lokomotivy : | 1 B m2 |
| Průměr hnacích dvojkolí : | 1574 mm |
| Průměr běhounů : | 1175 mm |
| Rozchod : | 1435 mm |
| Indikovaný výkon : | 210 kW |
| Maximální rychlost : | 60 km/h |
| Služební hmotnost : | 36,7 t |
| Adhézní hmotnost : | 26,0 t |
| Počet parních válců : | 2 |
| Výhřevná plocha : | 111,0 - 118,4 m2 |
| Roštová plocha : | 1,63 - 1,78, m2 |
| Zásoba vody tendr 309.1: | 9,0 m3 |
| Zásoba uhlí tendr 309.1: | 6,0 m3 |
Použitá literatura:
Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005
zpět
28. 1. 2008
|