Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
 



Lokomotivní řada
252.0

Úvod

    Rakouská severozápadní dráha (Ö.N.W.B.) měla stejně jako Pardubicko-liberecká dráha (S.N.D.V.B.) dobré zkušenosti s lokomotivami s uspořádáním pojezdu 2'B. Lokomotivy 2'B Pardubicko-liberecké dráhy byly prvními lokomotivami tohoto typu, které 4. 11. 1857 zahajovaly dopravu na prvním dokončeném úseku trati Pardubice-Liberec, a to na traťovém úseku z Pardubice - Jaroměř.

    Protože se v osmdesátých letech devatenáctého století se zvyšovala hmotnost spěšných vlaků na tratích obou společností až na hmotnost 80 až 120 t, tak bylo nutné, aby si společnosti pořídili nové výkonnější lokomotivy, které by postačovaly v dopravě těchto vlaků na traťových úsecích Znojmo-Jihlava-Kolín, kde byla největší stoupání.

    Obě společnosti, jež měly společnou správu lokomotivní služby, měly v provozu několik sérii lokomotiv uspořádáním pojezdu 2'B, které se rozhodly doplnit v letech 1881 a 1884 novými lokomotivami řady Ic, Id.

    Prvních devět lokomotiv bylo vyrobeno lokomotivkou ve Vídeňském Novém Městě v roce 1881 a byly označeny řadou Ic.84 až.92 a měly výrobní čísla 2578 až 2586. Druhou sérii lokomotiv v počtu osmi kusů vyrobila lokomotivka Společnosti státní dráhy(St.E.G.) v roce 1884 a ty byly označeny řadou Id.93 až.100 a s výrobními čísly 1785 až 1792. Všechny lokomotivy byly po zestátnění u K.k.St.B. a ty je po roce provozu přeznačily na řadu 301.

Kotel

    Lokomotivy se od sebe lišily velikostí kotlů. Kotel u obou sérií měl svůj střed 1760 mm nad temenem kolejnice.

    Kotel lokomotiv první série měl 167 žárnic, přímou výhřevnou plochu 8 m2, nepřímou výhřevnou plochu 105 m2 a celkovou 113 m2, plocha roštu byla 1,8 m2.

    Kotel druhé série měl 169 žárnic, o 100 mm delší topeniště, takže přímá výhřevná plocha byla 8,4 m2, nepřímá 103,5 m2 a celková 111,9 m2, plocha roštu byla 1,9 m2.

    Tlak páry 10 barů byl shodný u obou sérií.

    Regulátor byl před vysokým parním dómem, byl ovládán táhlem podél kotle, od parního dómu vedlo přítokové potrubí k oběma válcům. Přítokově i výfukové potrubí mělo nápadné tvarování, což bylo pro tyto lokomotivy charakteristické. Na dýmnici byl komín s korunkou, který byl později nahrazen baňatým komínem.

Rám a pojezd

    Rám lokomotivy byl vnější. Vpředu byl vysoký výkyvný Kamperův podvozek s běhouny o průměru 989 mm, za ním bylo hnací a spřažené dvojkolí o průměru 1900 mm. Protože kola hnacího a spřaženého dvojkolí sahala vysoko nad ochoz, byly opatřeny blatníky, jež byly u hnacích kol bohatě esteticky tvarované.

Parní stroj

    Dvojčitý parní stroj měl vnější válce o průměru 411 mm, které byly umístěny mezi dvojkolími podvozku, nad válci byly umístěny komory plochých šoupátek. Pohon dvojkolí byl zajišťován pomocí tyčový na hallských klikách. Stephensonův vnější rozvod měl výstředníky na čepech hnací nápravy u hallských klik.

Vybavení

    Lokomotivy měly budku nad spřaženým dvojkolím. Budka měla v čelní stěně veliká obdélníková okna, před budkou byl na ležatém kotli písečník od kterého vedly písečníkové trubky před hnací dvojkolí. Sací brzda byla jednoduchá pro lokomotivu i vlak. Lokomotivy byly vybaveny registračním rychloměrem "Haushälter" a dalšími doplňky.

Provoz a zrušení

    Od uvedení do provozu byla lokomotiva lc.84 (u ČSD později 252.001) a lokomotivy - ld.97 až Id.100 (u ČSD později 252.013, 301.15 a 252.015) ve vídeňské výtopně a později byly přesunuty do výtopen u nás.

    Po zestátnění obou společností označily Rakouské Státní dráhy všech sedmnáct lokomotiv řadou 301 a jezdily po roce 1914 jenom na našich úsecích tratí, konkrétně mezi Děčínem a Kolínem.

    Po roce 1918 je převzaly ČSD a nadále jezdily v traťovém provozu s osobními vlaky a byly ve výtopnách Nymburk, Střekov a Děčín (dnes Děčín-východ). V roce 1924 vyřadily nymburské dílny pro nedostatek náhradních dílů a špatný stav kotle lokomotivy 301.03 o 301.15, zbývajících patnáct patnáct lokomotiv přeznačily ČSD na řadu 252.0 a jejich tendry řadu 310.0 a 412.0.

    V provozu se lokomotivy řady 252.0 udržely až do doby vybavení vlakových souprav samočinnou tlakovou brzdou. ČSD je potom postupně vyřazovaly a v roce 1931 bylo vyřazeno posledních pět lokomotiv.

    Lokomotiva 252.008, pocházející z děčínské výtopny byla po vyřazení v roce 1928 změněna na vytápěcí kotel a v roce 1932 ji ČSD předaly Národnímu technickému muzeu v Praze jako neprovozní exponát. V současnosti je lokomotiva 252.008 jediná dochovaná dvouspřežní rychlíková lokomotiva u nás a dokumentuje techniku své doby, zvlášť uspořádáním stanoviště lokomotivní čety a také estetickým řešením celé konstrukce.


Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

2` B m2

Průměr hnacích dvojkolí :

1900 mm

Průměr běhounů :

989 mm

Rozchod :

1435 mm

Indikovaný výkon :

355 kW

Maximální rychlost :

80 km/h

Služební hmotnost :

43,0 t

Adhézní hmotnost :

39,0 t

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

113,0/111,9 m2

Roštová plocha :

1,8/1,9 m2

Tendr řady:

310.0/412.0





Náčrt loko. řady
252.0

Foto lokomotivy
252.008

Foto lokomotivy
252.009

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

2. 4. 2008