Lokomotivní řada
264.0

Úvod

    V roce 1894 byla zahájena výroba nových rychlíkových řady 6 s uspořádáním pojezdu 2´B pro Rakouské státní dráhy (K.k.St.B.) podle návrhů Karla Gölsdorfa, (syna Louise Gölsdorfa) v lokomotivkách ve Floridsdorfu, Vídeňském Novém Městě a Společnost státní dráhy. Výroba těchto lokomotiv byla ukončena v roce 1898 a do té doby se jich vyrobilo 68 kusů.

    Gölsdorf, aby získal co největší plochu roštu, protože se v lokomotivách nespalovalo jen kvalitní uhlí a u lokomotiv s nízko položeným kotlem, byla šířka skříňového kolte limitována šířkou vnitřního rámu lokomotiv, zvedl kotel nových o 500 mm a tak byl limitován již jen šířkou rozkolí.

Kotel

    Ležatý kotel lokomotiv měl svůj střed 2590 mm nad temenem kolejnice, bylo v něm 205 žárnic o nepřímé výhřevné ploše 144,5 m2, skříňový kotel měl rošt o ploše 2,9 m2 a topeniště o přímé výhřevné ploše 11,0 m2. Tlak páry byl 13 barů.

    Na dýmnici lokomotiv se nacházel komín soustavy Prüsmann. Na ležatém kotli byly dva parní dómy, které byly spojené trubkou. Na spojovací trubce se nacházely obě pojišťovací pojišťovací záklopky. V prvním parním dómu se nacházel šoupátkový regulátor, který se ovládal táhlem, které bylo vedené podél kotle. Parní prostor těchto lokomotiv byl dostatečně velký, a proto nedocházelo ke strhávání vody do válců parního stroje.

Rám a pojezd

    Rám lokomotiv byl vnitřní, v přední části rámu byl na čepu otočný podvozek s běhouny o průměru kol 995 mm, hnací a spřažené dvojkolí o průměru 2100 mm bylo v rámu pevné. Na přední otočný podvozek připadala téměř polovina hmotnosti lokomotivy a tak hmotnost působící na hnací a spřažené dvojkolí byla v 14,4 t. Lokomotivy byly z výroby vybaveny jednoduchou sací brzdou pro lokomotivu, ale již v roce 1901 byly jako první lokomotivy vybaveny samočinnou sací brzdou soustavy Hardy pro vlak.

Parní stroj

    Sdružený parní stroj měl vysokotlaký válec o průměru 500 mm a nízkotlaký o průměru 740 mm do výrobního čísla 3794 a od výrobního čísla 3795 byl průměr nízkotlakého válce 760 mm, zdvih pístů byl 680 mm. Parní stroj měl plochá šoupátka, rozjížděcí zařízení Gölsdorf a vnější Heusingerův rozvod. Od regulátoru vedla přítoková trubka po prvé straně kotle k šoupátku vysokotlakého válce.

Provoz a zrušení

    K lokomotivám se připojovaly tendry označených u K.k.St.B. řadou 76 (u ČSD 414.0), které se vyráběly v letech 1897 až 1910 lokomotivkami a továrnami ve Vídeňském Novém Městě, Společností státní dráhy, Floridsdorf, Ringhoffer, Sanok, První českomoravská, Bromský - Schulz a Sohr Hradec Králové. Později se k lokomotivám připojovaly i tendry u K.k.St.B. označených řadami 156 a 56 (u ČSD 516.0 a 517.0.).

Provoz a zrušení

    Lokomotivy řady 6 při zkouškách dosahovaly rychlostí až 130 km/h, na stoupání 3 ‰ utáhly vlak o hmotnosti 201 t rychlostí 100 km/h a na stoupání 10 ‰ stejný vlak rychlostí 58 km/h. V provozu se lokomotivy osvědčily a díky nim mohla být zkrácená jízdní doba na trati z Vídně do Karlových Varů z dvanácti na osm hodin. Lokomotivy také vykazovaly úsporu vody i paliva.

    Po roce 1918 byly lokomotivy řady 6 rozděleny mezi PKP, které získaly 36 lokomotiv a ČSD které získaly 32 lokomotiv. ČSD lokomotivy modernizovaly dosazením tlakové brzdy pro vlak, pro lokomotivu a tendr byla ponechána jednoduchá sací brzda a jezdily nejvíce na jihočeských tratích. ČSD je díky jejich dobrému výkonu a provozním vlastnostem ponechaly v provozu a do února roku 1925 vyřadily lokomotivy 6.08, 12, 49, 52. Zbývající lokomotivy byly během roku 1925 přeznačeny na řadu 264.0.

    Rušení lokomotiv řady 264.0 probíhalo postupně od roku 1925 až do roku 1941 kdy byly zrušeny poslední lokomotivy 264.002 a 10.

Technické údaje :

Náčrt lokomotivy řady 264.0

Obrázek lokomotivy řady 264.0

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005

zpět

17. 2. 2009