Lokomotivní řada 265.0     Důsledné zavádění typizace a normalizace do konstrukce lokomotiv prosazoval konstruktér Gölsdorf a důkazem toho jsou i dvouválcové sdružené lokomotivy 2` B řady 206 (u ČSD 265.0), kdy použil pro několik lokomotivních řad shodné prvky armatury kotle, shodné tyče pohonu i rozvodu, shodná ložiska a volil jednotný typ spřáhlové skříně u tendrů, takže bylo možné spřahovat několik řad tendrů s několika řadami lokomotiv.     Lokomotivní řada 206 vycházela z osvědčené lokomotivní řady 106 (u ČSD 264.1). Tyto řady měly společný pojezd, průměr hnacích válců, zdvih pístů, průměr hnacího a spřaženého dvojkolí, typ dvounápravového otočného podvozku atd.     Lokomotivy řady 206 byly dodávány v letech 1903 až 1907 lokomotivkami Floridsdorf, Vídeňské Nové Město, lokomotivkou Společnosti státní dráhy a První českomoravskou továrnou na stroje v Libni.     Kotel lokomotiv řady 206 byl pro zklidnění chodu zkrácen o 500 mm, svůj střed měl 2800 mm nad temenem kolejnice tj. o 210 mm výše než řada 106 a tak skříňový kotel měl zvětšenou výhřevnou plochu na 12 m2 (u řady 106 byla 10,4 m2). Parní dóm byl u prvních třech lokomotiv z roku 1903 umístěn na prvním prstenci ležatého kotle, ale lokomotivy od roku 1904 měly parní dóm umístěný ve svislé rovině nad osou hnacího dvojkolí. V parním dómu byl umístěn šoupátkový regulátor.     Ochoz lokomotiv byl upraven tak, že nad hnacími koly by otevřený blatník a nad spřaženými koly byl blatník uzavřený, který přecházel až do budky.     Tendry několioka řad byly upraveny tak, že do vodojemu byla vložena trubka do které se ukládaly ohňové háky a již nebylo nutné s ohňovými háky manipulovat vně budky lokomotiv, dále byl zúžen uhlák tendrů a po obou stranách vodojemu byly vytvořeny dlouhé kapsy pro choboty vodních jeřábů k nimž se pohodlněni a bezpečněji najíždělo.     U nás jezdilo 15 lokomotiv řady 206 a jezdily na společných obězích s lokomotivami řady 106.     V roce 1918 byly lokomotivy řady 206 ve výtopnách Nymburk, Nusle ( dnes Praha - Vršovice) Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod), Hradec Králové, Praha (Praha střed), Česká Třebová, Trutnov, Moravský Šumperk (dnes Šumperk) a Bubny.     V roce 1918 bylo ČSD převzato všech 15 lokomotiv, ale na řadu 265.0 bylo přeznačeno již jen 14 lokomotiv. Lokomotivy byly postupně soustředěny ve výtopně ve Veselí nad Lužnicí, kde jezdily v osobní dopravě. ČSD postupně na lokomotivy řady 265.0 dosadily zařízení tlakové brzdy a byly používány nadále při dopravě osobních vlaků až do roku 1945.     Jejich význam začal klesat po dodávkách nových poválečných lokomotiv, lokomotivy řady 265.0 se začaly postupně vyřazovat a některé přeměňovat na vytápěcí kotle. Poslední lokomotivou vyřazenou z provozu byla v roce 1950 lokomotiva 265.002 a v roce 1964 byl ve výtopně v Kralupech nad vyřazen vytápěcí kotel K 45 původně lokomotiva 265.012. Technické údaje : Uspořádání pojezdu : 2` B Průměr hnacích dvojkolí : 2100 mm Rozchod : 1435 mm Maximální rychlost : 90 km/h Služební hmotnost : 54,2 t Adhézní hmotnost : 29 t Počet parních válců : 2 Výhřevná plocha : 150,0 m2 Roštová plocha : 3,0 m2 Použitá literatura: Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991 Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984 Časopis Železnice Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 200, 2005 zpět 13. 2. 2005