wz



 



Lokomotivní řada
310.0
"kafemlejnek, nazdárek, třistadesítka"

Úvod

    Nejtypičtější lokomotivou českých místních drah (lokálek) byla tříspřežní tendrová lokomotiva, kterou Rakouské státní dráhy (K.k.St.B.) označily řadou 97 u ČSD později označené řadou 310.0.

    Lokomotivy byly vyráběné od roku 1878 a do roku 1913 bylo pro K.k.St.B. a soukromé dráhy vyrobeno celkem 255 lokomotiv řady 97 a neznámý počet lokomotiv označených podle místních drah. Lokomotivy se vyráběly v lokomotivkách ve Vídeňském Novém Městě, Krauss v Linci, Společnosti státní dráhy ve Floridsdorfu a První českomoravské továrně na stroje v Libni.

Kotel

    Kotel lokomotiv čísel 97.01 až 98 měl svůj střed 1590 mm nad temenem kolejnice, bylo v něm 99 žárnic o nepřímé výhřevné ploše 54,72 m2, rošt o ploše 1,04 m2 s topeništěm o přímé výhřevné ploše 4,35 m2, celková výhřevná plocha kotle byla 59,07 m2. Tlak páry v kotli byl 11 barů.

    Kotel lokomotiv čísel 97.99 až 255 měl svůj střed 1750 mm nad temenem kolejnice, bylo v něm 99 žárnic o nepřímé výhřevné ploše 54,75 m2, rošt o ploše 1,04 m2 s topeništěm o přímé výhřevné ploše 4,35 m2, celková výhřevná plocha kotle byla 59,10 m2. Tlak páry v kotli byl 11 barů.

    Konstrukce kotle lokomotiv nebyla parametry u jednotlivých sériích jednotné, ale rozdíly nebyly příliš velké. Na ležatém kotli byl u prvních lokomotiv nižší parní dóm, od roku výroby 1897 byl na ležatém kotli vysoký parní dóm, který podstatně zvětšoval parní prostor. Na dýmnici byl baňatý komín s bání zvláštní konstrukce, která odlišovala lokomotivy řady 97 od ostatních lokomotivních řad.

    Zvýšením středu ležatého kotle nad temenem kolejnice bylo možné zvětšit popelník a tak projíždět delší úseky tratí bez nutnosti čistění popelníku.

Rám, parní stroj a pojezd lokomotiv

    Rám lokomotiv byl vnitřní a byl vyroben z plechu. V předu byly k rámu přišroubovány dva ležaté válce o průměru 345 mm se zdvihem pístů 480 mm a plochými šoupátky. Vnější rozvody byly soustavy Allan - Trick. Hnací i spřažená dvojkolí byla paprsková, jen několik lokomotiv mělo dvojkolí kotoučová. Průměr hnacího i spřaženého dvojkolí bylo 930 mm a byla v rámu pevná. Rozvor mezi první spraženou a hnací nápravou byl 1550 mm a mezi hnacím a druhým spřaženým dvojkolím byl 1150 mm. Tímto uspořádáním náprav se získala potřebná délka pro ojnice.

Výbava lokomotiv

    Budka prvních devadesáti osmi lokomotiv řady 97 měla podlahu pod úrovní nárazníků. Po obou stranách kotle byly vodojemy o objemu 3 až 4 m3. Uhlák byl na levé straně před budkou a měl objem 1 až 1,5 m3.

    Většina lokomotiv byla vybavena jednoduchou sací brzdou, některé lokomotivy měly i automatickou sací brzdu přestavnou, ruční brzdu a rubrikátor. Všechny lokomotivy měly zařízení na pulsometrování vody.

Provoz lokomotiv

    Lokomotivy ihned po dodání uspokojovaly svým indikovaným výkonem který byl cca 230 kW, levným provozem a nenáročností, proto se lokomotivy staly jednotným typem v Rakousku, Čechách a na Moravě. V provozu na českých kopcovitých lokálkách plně vyhovovaly a vozily dvounápravové osobní vozy o hmotnosti 7 až 10 t (později označené řadou Bi), které v té době měly jen ruční brzdu. Vlaky sestavené z těchto vozů měly cca 6 vozů a lokomotivy řady 97 je v zimě bez problémů vytápěly parou.

    Po roce 1918 převzaly ČSD celkem 133 lokomotiv řady 97, z toho bylo 38 lokomotiv řady 97 z inventárních čísel 01 až 98 (později je označily řadou 310.0 inventárních čísel 01 až 38), zbývající lokomotivy byly od inventárního čísla 99 výše.

    Na provozu lokomotiv řady 97 se u ČSD nic nezměnilo a nadále jezdily na českých lokálkách a denně najezdily přes 200 km, např. lokomotivy na trati ze Svitavy - Skuteč (dnes Žďárec u Skutče), která měla délku 53 km, byly v provozu vždy dvě lokomotivy a každá denně najela 212 km a o sobotách, nedělích a svátcích najezdily na šesti párech vlaků denně 318 km.

    Po roce 1920 lokomotivy dostaly nové označení řadou 310.0 inventárních čísel 01 až 133

    Na lokomotivách se postupně sjednocovaly parametry parního kotle a tím se dosáhlo jisté jednotnosti.

    Lokomotivy řady 310.0 (97) plných dvacet let vyhovovaly požadavkům místních drah a teprve výstavba trati z Ostrova do Jáchymova, kde byla stoupání 52 ‰, byla pro lokomotivy řady 310.0 mezníkem, kde se s nimi již nedalo počítat.

    Ve stejné době vzrostla i hmotnost dvounápravových vozů, na které se instalovalo samočinné zařízení průběžné sací brzdy a bylo nutné pro místní dráhy navrhnou nové výkonnější lokomotivy, jako např. 320.0 nebo 422.0.

    Nejstarší lokomotiva řady 97 kterou ČSD převzaly byla vyrobena ve Vídeňském Novém Městě v roce 1897.

    Pro nás je nejpamátnější lokomotiva 97.182, kterou vyrobila První českomoravská továrna na stroje v Libni v roce 1900 jako první lokomotivu vyrobenou u nás. Lokomotiva byla dodána místní dráze Dolní Lipka - Šilperk (dnes Štíty). Po roce 1918 lokomotiva nebyla předána ČSD a dojezdila a byla zrušena a sešrotována v Rakousku.

    V roce 1937 po zestátnění místní dráhy Litovel - Senice převzaly ČSD dvě lokomotivy shodné s řadou 310.0, které byly vyrobeny První českomoravskou továrnou na stroje v Libni v roce 1913. Lokomotivy měly čísla a jména: č. 1 - Litovel, č. 2 - Cholina. Tyto lokomotivy se od ostatních lišily tím, že měly kotoučová kola a litinové komíny typu Prüsmann. Lokomotivy u ČSD dostaly označení 310.0134 a 135.

    V roce 1938 přešly lokomotivy 310.037, 63, 122, 123 a 127 k DR, které je označily řadou 98 a inventárními čísly 7029 až 33.

    V roce 1948 po znárodnění zbylých soukromých drah dostaly ČSD do evidenčního stahu ještě tři lokomotivy řady 310 z Novojičínské místní dráhy, které vyrobila lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě v letech 1904. 1906 a 1913. Lokomotivy nesly označení a jména 310.908 -Zauchtel - Suchdol nad Ohří, 310.909 - Neutitschein - Nový Jičín a 310.910 - Kunewald - Kunvald. ČSD lokomotivy označila řadou 310.0 evidenčních čísel 136 až 138.

Vyřazování a rušení lokomotiv

    Lokomotivy řady 310.0 byly postupně vytlačovány z tratí kde jezdily, novějšími a výkonnějšími lokomotivami a později hlavně motorovými vozy. ČSD lokomotivy nevyřazovaly, ale používaly je k posunu po stanicích a depech. Lokomotivy postupně byly na posunu nahryzovány novějšími lokomotivami a tak je ČSD vyřazovaly a rušily, některé byly prodány do provozu na železničních vlečkách.

    Poslední lokomotivy která dojezdila na posunu byla 310.097 v depu Bratislava hl. n. v roce 1968.

Dochované lokomotivy

    Do dnešních dnů se dochovaly lokomotivy 310.001, 310.006, 310.037, 310.072, 310.076, 310.093, 310.097, 310,0102, 310.0107, 310.0118, 310.0123, 310.0134.


Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

C m2t

Průměr hnacích dvojkolí :

930 mm

Rozchod :

1435 mm

Indikovaný výkon :

230 kW

Maximální rychlost :

40 km/h

Služební hmotnost :

30,6 t

Adhézní hmotnost :

30,6 t

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

50,72/50,10 m2

Roštová plocha :

4,35 m2

Zásoba vody :

4,0/4,2 m3

Zásoba uhlí :

1,5 m3





Náčrt 310.001 až 37

Náčrt 310.038 až 138

Foto lokomotivy 97.182

Foto modelu 310.010

Foto lokomotivy 310.037

Foto lokomotivy 310.097

Foto modelu 310.072

Foto lokomotivy 310.093

Foto lokomotivy 310.097

Foto loko. 310.0102

Foto loko. 310.0118

Foto loko. 310.0123

Loko 310.0107

Plánek loko řady 310.0

Fotografie poskytli:

Ing. Ladislav Hančok
Petr Vlachý
Otakar Pavlásek

Plánek poskytl:

Rišo

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

6 9. 2007