wz



 



Lokomotivní řada
344.0

Úvod

    Společnost státní dráhy (St.E.G.), si v roce 1907 nechala ve své lokomotivce vyrobit dvacet dvojčitých lokomotiv 1`C s tendrem pro dopravu osobních vlaků. Lokomotivy měly výrobní čísla 3368 až 3383 a 3433 až 3436 a byly společností označeny řadou 39 s inventárními čísly 01 až 20.

Kotel

    Ležatý kotel všech lokomotiv měl svůj střed 2440 mm nad temenem kolejnice.
    V kotli lokomotiv inventárních čísel 01 až 18 bylo 139 žárnic a 21 kouřovek s nepřímou výhřevnou plochou 139,9 m2, topeniště mělo přímou výhřevnou plochou 11,8 m2 mělo rošt o ploše 2,7 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 151,7 m2. Přehřívač páry měl 21 článků o výhřevné ploše 33,5 m2.
    V kotli lokomotiv inventárních čísel 19 a 20 bylo měly 122 žárnic a 19 kouřovek o nepřímé výhřevné ploše 124,1 m2, topeniště bylo shodné s lokomotivami inventárních čísel 01 až 18. Celková výhřevná plocha kotle byla 135,9 m2. Přehřívač páry měl 19 článků s výhřevnou plochou 30,3 m2.
    Topeniště mělo pro usnadnění práce topiče sklopné přední pole roštu, které se ovládalo šroubem.
    Tlak páry byl 11,5 baru.
    Na dýmnici byl plechový komín soustavy Prüsmann. Na druhém kotlovém prstenci se nacházel jediný poměrně vysoký parní dóm se šoupátkovým regulátorem, který se ovládal táhlem podél kotle z budky strojvedoucího, na třetím kotlovém prstenci byly umístěny v chrániči pojišťovací záklopky Pop - Coale.

Parní stroj

    Dvojčitý parní stroj měl vnější válce o průměru 520 mm se zdvihem pístů 650 mm. K vyrovnání tlaků měl parní stroj na přítokových rourách nasávací záklopky a ruční vyrovnávač tlaků.
    Pístová šoupátka měla vnitřní vstup páry a vnější Heusingerův rozvod.
    Na ochozu byly připevněny masivní výztuhy pro zavěšení rozvodů a křižákových pravítek.

Rám a pojezd

    Rám lokomotiv byl vnitřní, dvojkolí běhounu o průměru 995 mm mělo oboustranný výkyv ± 50 mm. Hnací a spřažená dvojkolí o průměru 1540 mm byla v rámu pevná. Pevný rozvor byl 3500 mm a celkový rozvor byl 6200 mm a tak lokomotivy mohly bez problémů projíždět oblouky o poloměru 150 m.

Výbava

    Lokomotivy byly vybaveny automatickou sací brzdou pro lokomotivu a vlak a po roce 1930 ČSD na lokomotivy doplnily ještě zařízení tlakové brzdy. Písečníky byly původně umístěné na ochozu a písečníkové trubky vedly před první spřažené dvojkolí, u ČSD byly písečníky nahrazeny jedním písečníkem umístěným na kotli za parním dómem a od písečníku vedly písečníkové trubky před první spřažené a za hnací dvojkolí.

Tendry

    Lokomotivy byly spřažené s tříosými tendry, které byly u K.k.St.B. označeny řadou 72 a u ČSD řadou 713.0. Tyto tendry byly prakticky shodné s řadou tendrů u ČSD označených řadou 313.1, jenže měly vysoké boční stěny. Toto prodloužení bočních stěn nemělo praktický význam, protože omezovaly výhled z budky lokomotivy a krátké plnící vodní kapsy ztěžovaly zastavování u vodních jeřábů.

Provoz a zrušení

    S lokomotivami se od počátku počítalo pro dopravu osobních vlaků měly velké průměry kol a lokomotivám inventárních čísel 01 až 16 byla povolena nejvyšší dovolená rychlost 75 km/h a lokomotivám inventárním čísel 17 až 20 byla dovolená nejvyšší rychlost 70 km/h.
    Lokomotivy měly však již od počátku provozu při rychlosti 60 km/h neklidný chod a tak stanovení původní rychlosti ztratilo opodstatnění. Velké průměry kol pak měly za následek náchylnost lokomotiv při rozjezdech a jízdě do stoupání ke skluzu kol.
    Po zestátnění St.E.G. přešly všechny lokomotivy do inventárního stavu K.k.St.B., které lokomotivy přeznačily na řadu 228 s inventárními čísly 01 až 20 a nadále jezdily s osobními vlaky.
    Po skončení první světové války byly lokomotivy umístěné ve výtopnách Brno - Heršpice (10), Bubny (4), Meziměstí (3), Česká Třebová (2) a Praha státní nádraží (1) - dnes Praha Masarykovo nádraží a ČSD převzalo všech dvacet lokomotiv.
    ČSD později všechny lokomotivy přeznačily na řadu 344.0 a ponechaly jim původní inventární čísla, zvýšily tlak páry v kotli na 13 barů. Všechny lokomotivy byly přesunuty do výtopny Turnov, kde nahradily lokomotivy řady 264.0, které již nepostačovaly svými výkony na zvyšující se nároky osobní dopravy.
    V roce 1938 musely ČSD lokomotivy předat DR, které je přeznačily na řadu 37.3 a postupně je přesunovaly do Podmokel.
    Po skončení druhé světové války se všechny lokomotivy vrátily k ČSD a ty je rozmístily do několika výtopen - lokomotivních dep s určením pro posun ve stanicích.
    S vyřazováním lokomotiv se započalo v roce 1948, kdy byla zrušena lokomotiva 344.018, která byla změněna na vytápěcí kotel K 48, v roce 1952, byla zrušena lokomotiva 344.003 a od roku 1955 rozhodoval o zrušení lokomotiv jejich technický stav kotle, přičemž některé lokomotivy byly změněny na vytápěcí kotle a některé byly prodány na podnikové vlečky. V roce 1966 byla zrušena poslední lokomotiva 344.013.


Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

1` C p2

Průměr hnacích dvojkolí :

1540 mm

Průměr běhounů :

995 mm

Rozchod :

1435 mm

Indikovaný výkon :

570 kW

Maximální rychlost :

75/70 km/h

Služební hmotnost :

53,6 t

Adhézní hmotnost :

42 t

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

151,7/135,9 m2

Roštová plocha :

2,7 m2

Tendr :

713.0





Náčrt

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

21. 2. 2010