Lokomotivní řada 365.4     Tyto dvojčité tendrové lokomotivy na přehřátou páru se vyráběly v Německu pro Říšské dráhy v letech 1928 až 1940. Kromě firem Schwartzkopf a Hohenzoller je vyrávěly všechny německé lokomotivky a celkem jich bylo vyrobeno 520 kusů. U DR byly tyto lokomotivy označeny řadou 64     Lokomotivní rám byl trámcový s postranicemi spostranicemi 70 mm silnáými, vpředu i vzadu byly vyměnitelné čelníky z lisovaného plechu. Listové pružnice mezi 1 a 2, 3 a 5 dvojkolím měly vahadla. U lokomotiv 64.001 až 510 byly v předu i vzadu rejdová dvojkolí Bissel s oboustranným výkyvem 110 mm, hnací dvojkolí mělo ztenčené okolky o 15 mm. Pevný rozvor těchto lokomotiv byl 3600 mm.     Lokomotivy 64.511 až 520 měly v předu i vzadu podvozek Krauss - Helmholtz s oboustranným výkyvem 105 mm a oboustraným výkyvem spřažených dvojkolí 10 mm a plných okolcíh hnacího dvojkolí. Tyto lokomotivy neměly žádný pevný rozvor.     Všechny lokomotivy měly dobré brzdy, ale různě provedené, u čísel 64.001 až 383 byly obržděny jednostranně jen hnací a spřažená kola, u čísel 64.384 až 421 byly běhouny obržděny jednostranně a hnací a spřažená kola oboustranně, u čísel 64.422 až 520 byla všechna kola obržděna jednostranně.     Od lokomotivy čísla 64.368 došlo k prodloužení vzdálenosti mezi prvním dvojkolím a čelem nárazníků o 100 mm a tím i zvětšení celkové délky lokomotiv na 12 500 mm.     Kotel lokomotiv měl střed 2700 mm nad temenem kolejnice a měl dva prstence. V dýmnici byl umístěn povrchový ohřívač vody Knorr, za komínem byl napájecí dóm Schmidt - Wagner, za mím byl písečník a před skříňovým kotlem byl parní dóm s regulátorem Schmidt - Wagner, na pravé straně parního dómu byla píšťala a před budkou byly dvě pojišťovací záklopky Ackermann. Tlak páry v kotli byl 14 barů.     Parní stroj byl dvojčitý. Pohon vycházel z jednotných lokomotiv, křižáky měly jen jediné pravítko, ojnice měly ve velkém oku stavěcí klín, všechna ostatní tyčová ložiska měla pouzdra. Vnější rozvod byly Hesingerův s Kuhnovými kulisou, jen lokomotivy 64.019 až 026 měly kulisu typu Winterthur. Poslední série lokomotiv měly šoupátka typu Karl Schulz.     Po obou stranách kotle byly vodojemy a spolu s vodojemem pod uhlákem měly celkový objem 9 m3 vody, uhlák za budkou měl objem 3,8 m3 uhlí.     K nám se lokomotivy řady 64 dostaly v době okupace pohraničního území. Po skončení druhé světové války zde některé lokomotivy řady 64 zůstaly a ČSD je přeznačily na řadu 365.4. Lokomotivy byly soustředšny na severní Moravě ( Bohumín, Krnov a Lipová - Lázně ) kde jezdily s osobními vlaky.     ČSD na lokomotivách prováděly některé úpravy např: výměna původní armatury kotle za normalizovanou u ČSD, výměna napájecího čerpadla za napáječ na výfukovou páru, odstranění ohřívače vody atd. K potížím docházelo při úpravě na spalování méně hodnotného paliva, protože zde se naráželo na nízkou zásobu uhlí a málo prostorné popelníky.     Z nedostatku náhradních dílů se od roku 1954 počet provozuschopných lokomotiv řady 365.4 začal snižovat. Postupně ČSD některé lokomotivy prodaly na vlečkový provoz a jiné upravily na vytápěcí kotle v lokomotivních depech. V roce 1964 byly z provozu vařazeny i poslední dvě lokomotivy 365.418 a 365.438. Technické údaje : Uspořádání pojezdu : 1`C 1 Průměr hnacích dvojkolí : `1460 mm Rozchod : 1435 mm Indikovaný výkon : 950 koní Maximální rychlost : 90 km/h Služební hmotnost : 74,9 t Adhézní hmotnost : 36,5 t Počet parních válců : 2 Výhřevná plocha : 114,8 m2 Roštová plocha : 2,04 m2 Použitá literatura: Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991 Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, Nadas Praha 1982 Časopis Železnice Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001 zpět