Lokomotivní řada 404.0     Pro novou dráhu z Tanvaldu do Hirschbergu (dnešní Kořenov) byly v lokomotivce ve Floridsdorfu vyrobeny tři ozubnicové lokomotivy které společnost Liberecko-jablonecko-tanvaldská dráha označila řadou G a čísly 21 až 23 a jmény Dessendorf (Desná), Ignatz Ginzkey (Ignatz Ginzkey) a Polaun (Polubný).     Konstrukce lokomotiv vycházela z typu který byl dodán pro trať z Tisovce do Pohronské Polhory, shodné u lokomotiv byl kotel a parní stroj. Lokomotivy měly pojezd D 1`a proto bylo první spřažené dvojkolí oboustranně posuvné ± 10 mm, zbývající dvojkolí byla v rámu pevná, zadní Adamsův běhoun byl bez vratných pružin a měl oboustranný posuv ± 42 mm, to umožňovalo lokomotivám projíždět nejmenší poloměr oblouků o 150 m. Vypružení lokomotiv bylo provedeno jen šroubovými pružinami a proto docházelo při rychlostech nad 30 km/h ke kolébání lokomotiv.     Do vodojemu lokomotiv se vešlo 5 m3 vody a uhláku 1,7 m3 uhlí.     Lokomotivy měly místo tlakové brzdy zařízení automatické sací brzdy pro vlak i lokomotivu.     Lokomotivy dosahovaly při rozjíždění na adhezní trati tažné síly na háku 87,5 kN (8,75 Mp) a na ozubnicové trati 140 kN (14 Mp).     V roce 1911 byly lokomotivy vybaveny zvláštním větracím zařízením pro jízdu v tunelech, které nasávalo čistý vzduch, filtrovalo jej přes lázeň tekutého vápna a tlačilo do budky, ale toto zařízení neuspokojovalo a prokázalo se že je nejlepší používat kvalitní uhlí, které má potřebnou výhřevnost, nekouří a nespéká se.     V roce 1918 všechny tři lokomotivy do svého provozu převzaly ČSD a přeznačily je na řadu 404.0. V roce 1935 byly lokomotivy vybaveny zařízením tlakové brzdy, ale projevil se nesoulad mezi brzdičem Božič a rozvaděči Westinghose - Lu a tak se brzdiče Božič nahradily brzdiči Škoda N/O.     V roce 1938 musely ČSD lokomotivy řady 404.0 předat DR, ty je přeznačily na řadu 97.6 a ponechaly je na trati z Tanvaldu do Kořenova. Během druhé světové války byly potíže s údržbou lokomotiv a tak jezdila v roce 1943 97.002 (404.002) tři dny s jedním vozem bez ozubnicového strojem a v květnu roku 1945 byly lokomotivy 97.6 nahrazeny na dva dny lokomotivou 423.0133 která také jezdila adhezně pouze s jedním vozem.     Po roce 1945 byly lokomotivy přeznačeny zpět na řadu 404.0. V roce 1956 byly lokomotivě 404.002 upravena plochá šoupátka na pístová, ale tato úprava se neosvědčila, protože lokomotiva na sklonu 57 ‰ neutlačila vlak o hmotnosti 180 t rychlostí 12 až 15 km/h jako zbývající dvě. Dokonalejším utěsnění pístových šoupátek se však dosáhlo při jízdě z kopce tlaku až 5 barů vzduchu v šoupátkových komorách.     Při modernizaci lokomotivního parku byla v roce 1960 lokomotiva 404.101 změněna na vytápěcí kotel K 119, lokomotiva 404.002 byla v roce 1961 zrušena a lokomotiva 404.003 jezdila ještě v roce 1965 s pracovními vlaky při rekonstrukci celé trati z Tanvaldu do Kořenova. V rove 1977 byla lokomotiva v ŽOS České Velenice opravena a poté předána NTM. Existující lokomotiva:  lokomotiva   majitel   deponace  404.003 NTM Jaroměř Technické údaje : Uspořádání pojezdu : D 1` Průměr hnacích dvojkolí : 1580 mm Rozchod : 1435 mm Indikovaný výkon : 478 kW Maximální rychlost : 25/15 km/h Služební hmotnost : 66,4 t Adhézní hmotnost : 51,4 t Počet parních válců : 2/2 Výhřevná plocha : 165,8 m2 Roštová plocha : 2,40 m2 Údaje pod lomítkem jsou pro ozubnicový stroj Použitá literatura: Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991 Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, Nadas Praha 1982 Časopis Železnice Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001 zpět 17. 1. 2005