wz



 



Lokomotivní řada
411.0
ZEMĚPLAZ


    Rakouská severozápadní dráha zakoupila v letech 1873 až 1883 padesát čtyři kusů nových čtyřspřežních dvojčitých lokomotiv s tendrem, které dodávaly lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě, Floridsdorfu a Esslengenu. Společnost označila lokomotivy řadami VII a, VII b, VII c, VII d a VII e a inventárními čísly 321 až 374 a jmény mužů významných v obchodním a technickém světě. Shodné lokomotivy v počtu 10 kusů si zaklopila v letech 1877 až 1878 i dráha Lvov - Černovice - Jasy.

    Kotel lokomotiv mě 192 žárnic o celkové výhřevné ploše 166,8 m2 a roštem 1.9 m2 nebo 164,4 m2 a roštem 1.84 m2. Na kotli byl prostorný parní dóm, na kterém byly dvě pojišťovací záklopky a před parním dómem byl na dýmnici baňatý komín. Tlak páry v kotli byl 10 barů.

    Rám lokomotiv byl vnitřní ve kterém byla tři pevná dvojkolí a poslední dvojkolí mělo oboustranný posun ± 20 mm. Celkový rozvor lokomotiv byl 3795 mm a z toho připadlo na pevný rozvor 2535 mm a tak mohly lokomotivy projíždět oblouky o nejmenším poloměru 100 m.

    Dvouválcový dvojčitý parní stroj měl vnější válce o průměru 470 mm a zdvih pístů 632 mm. Šoupátkové komory byl vnější stejně jako Allan - Trickův rozvod.

    Po zestátnění převzaly Rakouské státní dráhy 54 kusů lokomotiv od Rakouské státní dráhy a 10 kusů lokomotiv dráhy Lvov - Černovice - Jasy a přeznačily je na řadu 171.

    V roce 1918 ČSD převzaly 59 kusů lokomotiv 171 a umístily je do výtopen v Jaroměři, Liberci, Německém Brodě, Nymburce a Znojmě. Protože lokomotivy byly v dobrém technickém stavu i přesto že byly bržděny jen ruční brzdou na tendru, vybavily se jednoduchou sací brzdou pro tendr a tak se lokomotivy velice dobře uplatňovaly v posunovací službě na mnoha stanicích. V roce 1920 bylo 10 kusů lokomotiv předáno na Slovensko a postupně se tam předávaly další.

    V roce 1925 došlo k přeznačení všech lokomotiv na řadu 411.0 a tendrů řady 23 na řadu 410.0 a řady 28 na řadu 411.1. V roce 1933 byly po dohodě s PKP o vyrovnání majetku vráceny do Polska lokomotivy 411.020 až 24, které vrátily ČSD jiné lokomotivy a vozy. ČSD začaly postupně některé lokomotivy řady 411.0 vyřazovat, a to převážně ty, u kterých by se již nevyplatila jejich oprava.

    V roce 1939 bylo s odstoupeným územím jižního Slovenska předáno MÁV 11 kusů lokomotiv 411.0 a ty je přeznačily na řadu 459 s inventárními čísly 101 až 111 a již se k ČSD nevrátily.

    Na mnoha stanicích se lokomotivy řady 411.0 udržely v posunovací službě dlouho po roce 1945, ale byly postupně vyřazovány z provozu a v roce 1962 byla v Ostravě vyřazena poslední lokomotiva 411.054.

    Protože se jednalo o lokomotivy, které se významně podílely na nákladní dopravě u nás bylo rozhodnuto jednu tuto lokomotivu zachovat, vybrána byla lokomotiva 411.019, která stála odstavena v cihelně v Hodoníně vyrobila jí lokomotiva ve Vídeňském Novém Městě v roce 1873 a doklady lokomotivy jsou psané perem. Lokomotiva je v majetku NTM od roku 1971 a je to druhá nejstarší parní lokomotiva rozchodu 1435 mm u nás a původně nesla jméno Conrad Vorlauf.

Existující lokomotivy:

 lokomotiva  majitel  deponace 
411.019NTMJaroměř

Technické údaje :

Uspořádání pojezdu :D
Průměr hnacích dvojkolí :1175 mm
Rozchod : 1435 mm
Maximální rychlost : 40 km/h
Služební hmotnost : 44,0 t
Adhézní hmotnost :44,0 t
Počet parních válců :2
Výhřevná plocha : 116,8/166,4 m2
Roštová plocha : 1,90 m2



Náčrt lokomotivy řady
411.0

Foto loko řady 411.0
foto: archiv

Foto lokomotivy
411.019
foto: archiv
Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005

zpět

19. 2. 2005