wz



 



Lokomotiva Blansko
+ 5 dalších

Úvod

    Severní státní dráha (NStB) si pro nově vybudovanou trať z Brna do České Třebové musela pořídit nové výkonější lokomotivy, zejména pro dopravu nákladních vlaků, protože nově vybudovaná trať nad Svitavami u Lačnova překonávala rozvodí Severního a Černého moře. Trať překonávala ve směru od Brna z Březové stoupání 4 - 6 ‰ a v opačném směru od České Třebové až k rozvodí stoupání 7 ‰.
    Trať sledovala v údolí tok řeky Svitavy a tak na ní bylo mnoho oblouků a z Brna do Adamova bylo na trati deset tunelů a u Březové ještě jeden a tak tato trať byla směrově i sklonově mnohem náročnější než trasa trati z České Třebové do Prahy.
    NStB si vybrala pro tuto trať dvouspřežní lokomotivy s pojezdem 2´B, které dodala lokomotivka Cockerill v letech 1848 až 1849.
    Lokomotivy měly výrobní čísla 256 - 261 a po dodání NStB dosaly jména 256 - Brünn (Brno), 257 - Karthaus (Královo Pole), 258 - Blansko, 259 - Adamsthal (Adamov), 260 - Zwittau (Svitavy) a 261 - Mühlhausen (Mylhúzy).

Kotel

    Původní kotel lokomotiv měl nedostatečnou výhřevnou plochu pro spalování uhlí v našich podmínkách a proto byl při hlavních dílenských opravách NStB rekonstruován, kdy se zvětšila plocha topeniště a výhřevné plocha kotle.
    Kotel měl z výroby topeniště o ploše 0,90 m2 s přímou výhřevnou plochou 4,8 m2, 132 žárnic o průměru 52 mm s nepřímou výhřevnou plochou 84,0 m2 a celkovou výhřevnou plochou 88,8 m2. Tlak páry v kotli byl 6,3 baru.

    Po rekonstrukci měl kotel topeniště o ploše 1,20 m2 s přímou výhřevnou plochou 7,0 m2, 132 žárnic o průměru 52 mm s nepřímou výhřevnou plochou 84,0 m2 a celkovou výhřevnou plochou 91,0 m2. Tlak páry v kotli byl 6,3 baru.

Rám

    Rám lokomotiv se skládal z desky s postranicemi ve kterých bylo vedení pro ložiskové skříně hnacího a spřaženého dvojkolí.


Parní stroj

    Lokomotivy měly parní stroj se šikmými válci o průměru 408 mm a zdvihu pístů 560 mm, Ojnice přenášely hnací sílu na poslední dvojkolí lokomlotiv.
    Parní stroj měl Stephensonův kulisový rozvod mezi koly a pohyb prodloužených šoupátkových tyčí byl přenášen pákovým převodem k šoupátkům, která byla na horní straně parních válců.

Pojezd

    Pojezd lokomotiv 2´B, měl přední otočný podvozek s běhouny o průměru 780 mm. Hnací a spřažené dvojkolí mělo průměr 1264 mm.

Provoz a zrušení

    Nové lokomotivy se v provozu osvědčily, hlavně po rekonstrukci kotle. Společnost NStB lokomotivy provozovala téměř třicet let a vyřadila je z provozu v letech 1874 až 1878.     Tyto lokomotivy posloužily nejen společnosti NStB, ale celému lokomotivnímu průmyslu v Rakousku-Uhersku. Lokomotivka Günther ve Vídeňském Novém Měst stavěla lokomotivy s pojezdem 2´B u nichž použila osvědčené parametry parního stroje, hnacích a spřažených kol a mnoho dalších konstrukčních dílů a celků jaké byly použity u lokomotivy Blansko.


Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

2´B

Průměr hnacích dvojkolí :

1264 mm

Průměr běhounů :

780 mm

Rozchod :

1435 mm

Služební hmotnost :

26,20 t/28,40

Adhézní hmotnost :

19,80 t/23,40

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

88,8/91,00 m2

Roštová plocha :

0,90/1,20 m2





Lokomotiva Blansko

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005




zpět

2. 7. 2018