wz



 



Lokomotivní řada
U 44.0

Úvod

    V roce 1913 si společnost Boržavská hospodářská dráha zakoupila v lokomotivce Mafei v Mnichově čtyřspřežní tendrovou lokomotivu, která měla výrobní číslo 3852 a společnost jí označila číslem 25.

Kotel

    Skříňový kotel lokomotivy měl topeniště o ploše 0,65 m2 s přímou výhřevnou plochou 3,01 m2. Ležatý kotel lokomotivy měl svůj střed 1650 mm nad temenem kolejnice (nepotvrzeno), bylo v něm 106 žárnic s nepřímou výhřevnou plochou 30,33 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 33,34 m2 a tlak v kotli byl 12 barů.
    Lokomotiva měla na dýmnici komín soustavy Prüssman. Za komínem byl na ležatém kotli vysoký parní dóm, na kterém byly dvě pérové pojišťovací záklopky (později nahrazené pojišťovacími záklopkami Pop-Coale) a uvnitř parního dómu byl regulátor. Před budkou strojvedoucího byl písečník, od kterého vedly písečníkové trubky před a druhé spřažené dvojkolí a za hnací dvojkolí.

Parní stroj

    Dvojčitý parní stroj měl vodorovné válce o průměru 300 mm a zdvih pístů 350 mm, válce byly umístěny na vnější straně rámu, vnější rozvod byl soustavy Heusinger. Přenos síly z parního stroje se prováděl pomocí ojnic na Hallské kliky hnacího dvojkolí (H), které bylo třetí.

Rám a pojezd

    Rám lokomotiv byl vnější a hnací (H) a druhé spřažené (S2) dvojkolí byla v rámu pevná. První spřažené dvojkolí (S1) a třetí spřažené dvojkolí (S3) měla Klien-Lindnerovu konstrukci. V podstatě šlo o spřažené dvojkolí a zároveň rejdová dvojkolí a tuto konstrukci oba vynálezci uplatňovali u úzkorozchodných lokomotiv. Dvojkolí S1 a S3 mohla být dostatečně vychylované v obou směrech, že lokomotiva měla pevný rozvor pouze 900 mm a tak mohla projíždět bez problémů oblouky o poloměru 35 m, což byla značná výhoda, přesto že tato konstrukce podvozku komplikovala a zdražovala údržbu lokomotiv.

Výbava

    Lokomotiva byla vybavena vodojemem o objemu 2 m3, který byl umístěn nejspíše uvnitř rámu a uhlákem o objemu 0,9 m3, který byl umístěn na zadní straně budky. Ve výbavě lokomotivy byl pulsometr pro čerpání vody ze studní, potoků, rybníků a řek do vodojemu.

Provoz a zrušení

    Lokomotiva č. 25 byla stále v provozu na Boržavské dráze až do zestátnění v roce 1923, kdy ji převzaly ČSD a později ji označily řadou U 44.0 a inventárním číslem 001. ČSD lokomotivu ponechaly na místní dráze nadále v provozu a v roce 1939 byla předána MÁV, které převzaly celou síť úzkokolejných tratí o rozchodu 760 mm. MÁV lokomotivu přeznačily na 493.001 a nadále jezdila bývalé Boržavské dráze až do skončení druhé světové války. Po skončení druhé světové války měla být lokomotiva údajně předána Sovětským železnicím, ale o jejím skutečném osudu nejsou žádné zprávy.


Technické údaje :

Charakteristika lokomotivy :

D m2t

Průměr hnacích dvojkolí :

600 mm

Rozchod :

760 mm

Indikovaný výkon :

80,905 kW

Maximální rychlost :

25 km/h

Služební hmotnost :

17,8 t

Adhézní hmotnost :

17,8 t

Počet parních válců :

2

Výhřevná plocha :

33,34 m2

Roštová plocha :

0,65 m2

Zásoba vody :

1,5 m3

Zásoba uhlí :

0,9 m3





Náčrt

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005


zpět

1. 1. 2012