ZNAČENÍ LOKOMOTIV PODLE ING. KRYŠPÍNA
PLATNÉ
OD 1. 1. 1925 - DO 31. 12. 1987
Na lokomotivách můžeme vidět na bocích a čelech tabulku se šesti nebo i sedmi čísly.
První číslo udává počet hnaných náprav lokomotivy.
"4 - hnací nápravy"
Když se k druhému číslu se připočítá tři a výsledek vynásobí desti máme
maximální povolenou rychlost v kilometrech hodinu.
3 + 3 x 10 =
"60 km"
Když se k třetímu číslu připočítá 10 dostaneme přibližnou hmotnost na nápravu u lokomotivy v tunách.
6 + 10 =
"přibližně 16 tun na nápravu"
První číslo z druhé trojice nebo čtveřice čísel
udává číslo série
"0 = nultá série"
Druhé číslo z druhé trojice nebo čtveřice čísel
udává číslo v sérii (inventátrní číslo)
"06 = šestá lokomotiva v sérii"
Lokomotivy byly podle trakce označeny před číslem řady písmenem,
parní lokomotivy rozchodu 1435 mm neměly žádné písmeno.
například :
"E = elektrické lokomotivy na stejnosměrný proud"
"S = elektrické lokomotivy na střídavý proud",
do 30. 6. 1965 se označovaly také písmenem "E"
"ES = elektrické lokomotivy pro oba proudové systémy"
"T = motorové lokomotivy"
"M = motorové vozy"
"U = úzkorozchodné lokomotivy"
K vyjádření druhu hnacího vozidla se začala tato písmena kombinovat, např. TU, EM, EMU atd.
Pro přívěsná vozidla - vložené a řídící vozy elektrických a
motorových jednotek se začalo používat označení:
"N = vložené vozy"
"R = řídící vozy"
Použitá literatura:
Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, svazek 1 až 7, Nadas Praha 1979 až 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005
Bek, Jindřich, Bek, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 1 až 5 díl, Corona 1999 až 2003
| 