Když vyjede pára - v současnosti     Stejně jako dříve ví strojvedoucí s topičem s kterou lokomotivou pojedou a který vlak povezou. Většinou jsou to nostalgické jízdy parních vlaků. Připravit a zatopit si musí lokomomotivu sami, protože předtápěči nejsou. Výtopna je po opravě a tak ve střeše nejsou dýmníky, proto musí lokomototivu vysunout před výtopnu, aby se kouřem nezaplnila celá výtopna.     Vodu v tendru již mají, natékala hadicí celou noc, protože vodní jeřáby na stanicích a výtopnách už nestojí. Uhlí se musí koupit, přivérzt a složit, zajistit jeřáb s jeřábníkem a uhlí naložit do tendru.     Při přípravě jízního řádu se musí vědět o každém zbytku vodárenského zařízení a v jakém je stavu, stejně se musí spočítat na jak daleko vydrží uhlí, aby se stačily vrátit zpět a neměly úplně prázdný uhlák. Když se vše ví nechá se zpracovat jízdní řád a tím se pak řídí.     Během jízdy jsou slavní a obdivovaní, lidé jim mávají a fotí. Prostě krása.     Po návratu do výtopny musí vyřešit problém co s popelem a obsahem dýmnice, kam schovat lokomotivu než dojde k dalšímu oživování na další jízdu.     Závady které se za jízdy objevily už neopraví turnusoví zámečníci, ale musí je opravit sami strojvedoucí, topiči a další nadšenci, kteří kteří pomáhají zprovozňovat historické lokomotivy.     Další věci s provozem parní lokomotivy nejsou pro normální cestující a fanoušky vidět, ale jsou velmi důležité.     Každá parní lokomotiva má založeny desky doklady, z nichž některé pro ni mají životní důležitost. Patří sem protokol o převzetí od výrobce, o provedení dříve policejní zkoušky dnes technicko-bezpečtnostní zkoušky, kotelní certifikát atd. Tyto dokumenty mají mnohdy datum vystavení z devatenáctého století, ale mají platnost a jejich nové vystavení není jednoduchou záležitostí.     Parní kotel je tlaková nádoba, stejně jako vzduchojemy tlakové brzdy a vztahují se na něj přísné předpisy. Každý parní kotel má kotelní knihu, z které lze vyčíst, kdy a v jakém rozsahu proběhly jeho opravy, zkoušky a prohlídky, stejně jako kdy proběhnou zkoušky a prohlídky budoucí. Kotelní komisaři jsou velmi zodpovědní a přísní a jejich rozhodbnutí je nezvratné, zatopit propadlou lokomotivu si nikdo nedovolí.     Z provozní knihy lokomotivy lze vyčíst, kdy a ve které výtopně lokomotiva sloužila, kolik najezdila kilometrů a co se jí kdy přihodilo. V deskách s dokumenty jsou i zápisy o tom jak a jaké díly se opotřebovávaly, opravovaly, vyměňovaly, také tam najdeme vážní lístky s nápravovými tlaky a mnoho dalších dokumentů.     Tyto dokumenty mívaly parní lokomotivy od svého zrození, ale v době jejich znovu zrození přibyly další dokumenty.     Dříve se počítalo s tím že chvost jisker z konínu parní lokomotivy sem tam může něco zapálit, tak se okolo tratí udržovaly rýhy, které zabránily případnému rozšíření ohně do lesa či pole, také suchá tráva okolo železniční tratě prakticky žádná nebyla. Dnes je to úplně jiné a tak hasiči parní lokomotivy na tratích vidí jen velice neradi, ale nutno přiznat, že hasiči jsou rozumní a obstojíli lokomotiva při zvláštním požárním testu (obyčejně po úpravách v dýmnici a popelníku), vydají jí osvědčení na jehož základě smí vozit vlaky. Před každou jízdou však musí zástupce hasičů lokomotivu prohlédnout a udělat zápis a jeho kopii musí mít strojní četa u sebe.     Nakonec se dá říct že na páře se nedá vydělávat, protože se musí počítat i velkými opravami, které provádí specializované dílny a opravny, ale kouřící parní lokomotiva je nejlepší reklamní poutač pro dráhy.     Neznámý autor napsal na začátku šedesátých let dvacátého století "Návěstidla zvedají svůj prst, výpravčí zdraví, závory přetnou silnici - uvolněte cestu! A ona projíždí, majestátní, poetická a krásná parní lokomotiva. Použitá literatura: Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991 Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv, Nadas Praha 1982 Časopis Železnice Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001 zpět